Je jen pár filmů, kde jsou tak brilantně vykresleny postavy a vztahy. Spočítal bych je na prstech jedné ruky. Jedná se doslova o herecký, režijní a scénáristický koncert. Nejde přitom o žádný přehnaný art, nýbrž o civilní a neobyčejně působivé prokreslení situací, ve kterých skvěle rozumíte tomu, co se na plátně děje. V tomto ohledu je „Whiplash“ mistrovské dílo.

Přiznám se, že mám v rodině několik filharmoniků a několik učitelů hudby, možná o to víc mě tento film chytil za pačesy a vtáhnul do svého nitra. Viděl jsem na vlastní oči nesčetně slz u žáků opouštějících hudební učebny. Ačkoliv je dramatická úprava filmu trochu víc vypjatá a dramatická, mám zcela neochvějný pocit, že tvůrci přesně věděli, o co tu jde a realitu vykreslili naprosto skvěle. Kdo nikdy nezažil tlak v situaci, kdy v rámci celku nemůže zahrát nějakou dílčí část, má díky filmu „Whiplash“ možnost okusit, jaké to je. Ti, co to znají, musí jen uznale pokývat hlavou, s jakou bravurou jsou některé části příběhu podávány.

Pojďme se v krátkosti podívat na to, oč tu jde. Devatenáctiletý Andrew je bubeník s obrovskou touhou po úspěchu a uznání, který se dostal na prestižní jazzovou konzervatoř. Terence Fletcher je skladatel, dirigent a učitel. Vede nejlepší soubor na škole. Každý chce do jeho big bandu. Andrewovi se to podaří. V té chvíli se seznamuje s naprosto extrémně despotickými praktikami, které Fletcher v zájmu dokonalosti orchestru vyznává.

Vše, po čem Andrew touží, je stát se z náhradníka prvním bubeníkem a Fletcherovým oblíbencem. Tomu podřizuje vše. Vztahy s rodinou, s čerstvě budovaným milostným vztahem i svůj vztah k sobě samému. Začíná válka, ve které Fletcher zneužívá v cestě za úspěchem vše, co se mu staví do cesty, ať už je to bicí souprava nebo ego mladého hudebníka. Andrew, který také jistě není dokonalý, se dobrovolně stává otrokem teroru učitele. Je rozehrána šachová patrie, při které je několikrát srolována celá šachovnice a figurky létají vzduchem. Jednotlivé situace jsou vybarveny tak reálně, že jsem se několikrát přistihl s pocitem, že jsem toho součástí.

Na to, že jde o poměrně nezkušeného mladého režiséra, se tu zrodilo dílo opravdu fantastické. Nápad, scénář, režie, střih a samozřejmě hudba. Mnozí jiní podobnou formu měli až po padesátce. Tleskám.